Cyklostezka Odra-Nisa

V červnu 2010 jsme vyrazili od nás z Kokonína k moři. Bylo nás pět. Dva z nás jeli na kole (Eva a Marek), dva z nás ve vozíku za kolem (Magdalena a Ondřej) a jedna z nás v bříšku (Barbora). Asi není třeba zdůrazňovat, že to bříško bylo Evy. Nicméně to že je v něm Barbora jsme se dozvěděli až po pěti měsících...

Původně jsme plánovali dojet až na Bornholm a důkladně si ho prohlédnout, ale stěhování a nutné stavební úpravy nám z dovolené dost času ukously. Na cestování nám tedy zbylo jen 12 dní.

Cyklostezka Odra-Nisa za Zhořelcem: Zde je částečně vidět naše bagáž. Měli jsme čtyři brašny na zadní nosič, jednu brašnu spacákovou a jeden batoh. V kufru vozíku stan, vařič a hrnec. V pytli připevněném na kufru vozíku jsou stočené karimatky. Jak je vidět pleny jsme sušili často cestou.Cyklostezka Odra-Nisa za Zhořelcem: Zde je částečně vidět naše bagáž. Měli jsme čtyři brašny na zadní nosič, jednu brašnu spacákovou a jeden batoh. V kufru vozíku stan, vařič a hrnec. V pytli připevněném na kufru vozíku jsou stočené karimatky. Jak je vidět pleny jsme sušili často cestou.

Po dlouhé teoretické a krátké praktické přípravě jsme jedno červnové úterý vyrazili. Cyklotrasa Odra-Nisa začíná jen pár kilometrů od Kokonína v Nové Vsi nad Nisou. Připojili jsme se na ni u Rádla. Tam nás čekal nejvyšší bod celé naší cesty. Až k Liberci jsme se pohybovali po známých cyklotrasách. Ovšem v samotném Liberci už musela několikrát přijít ke slovu mapa v cykloprůvodci, protože značení není příliš kvalitní. Za kvalitou a hustotou německého značení bohužel značně zaostáváme. Totéž platí o kvalitě povrchu. Cestou k Žitavě stále sledujeme řeku Nisu. Znamená to často značné stoupání a klesání, protože údolí je úzké a nebo v něm prostě nevede cesta. Hned po překonání státní hranice se snažíme najít nějaké místo ke spaní, ale není to tak jednoduché. Teprve po delším objíždění nacházíme skupinu stromů s malým potůčkem, kde stavíme stan. Dojídáme zbytky z domova a s padesáti kilometry v nohách usínáme.

Cyklostezka Odra-Nisa před Frankfurtem: Večerní vaření na "Feuerlöschwasser Abnehmplatz".Cyklostezka Odra-Nisa před Frankfurtem: Večerní vaření na "Feuerlöschwasser Abnehmplatz".

Druhý den se po snídani a zabalení stanu rozjíždíme jen pomalu. Ne všichi z nás jsou zvyklí na tlak sedla a tak se dostavují bolesti. Nakonec se ale vše podaří rozjezdit a my se pomalu přesouváme po kvalitní a krajinově zajímavé cyklostezce až za Zhořelec. Dvě hodiny trávíme na klášterních houpačkách. Jak se později ukáže je to vcelku rarita. Jestli nás něco v Německu překvapilo, tak to byl mizivě nízký počet dětských hřišť. Ke konci dne nám začíná docházet voda. Trochu nás překvapilo, když nám jedna paní odmítla vodu napustit. Ve vlastním Zhořelci zase nenacházíme nikoho, kdo by nám vodu mohl dát. Na městském hřbitově neteče pitná voda a tak nezbývá nic jiného než vodu koupit. Ceny potravin jsou ale v Německu prakticky stejné jako u nás. Stan stavíme na nejbližším místě za Zhořelcem, v prvním místě, kde na nás není úplně vidět. Jen pět metrů od cyklostezky. Stejně jako včera jsme ujeli přesně padesát kilometrů.

Před spaním na cyklostezce Odra-Nisa: Modrou plachtu jsme vozili u dětí ve vozíku a používali jako podložku téměř při každé delší zastávce.Před spaním na cyklostezce Odra-Nisa: Modrou plachtu jsme vozili u dětí ve vozíku a používali jako podložku téměř při každé delší zastávce.

Ve čtvtek ráno rychle bouráme stan, abychom někoho nepohoršili a v klidu balíme. Je také třeba v blízkém potoce vyprat látkové pleny, které mají děti přes den. Jen na noc vezeme kompostovatelné jednorázovky. Dnešek měl být původně odpočinkový, ale plány se změnily. Z návštěvy "kulturního ostrova" sešlo. Ukázalo se, že s cílovou skupinou dětí 1 a 2 roky se moc nepočítalo. Nehledě na to, že "kulturní ostrov" byl plný značně nekulturních teenagerů. Podařilo se nám dvakrát sehnat někoho, kdo by nám natočil vodu vždy tak 10 litrů). Dokonce děti dostaly zmrzlinu. Darovanému koni jsme nemohli koukat na zuby. Když jsme za zatáčkou zastavili, abychom zmrzlinu dětem odebrali, Ondřej jí měl již v sobě a Magdalena na sobě. Utábořili jsme se na opuštěném místě asi 15km před Bad Muskau, kde jsme si osmažili bedlu, kterou jsme našli. Našlapali jsme 51km.

Čtvrtý den byl skutečně odpočinkový. Najeli jsme jen 35 kilometrů a až na absenci houpaček bylo vše v naprostém pořádku.

Další dny se už cestování stalo rutinnou. Ráno snídaně, balení a odjezd. Přes den různě zastavujeme, buď když jsou děti neklidné, nebo když je někde nějaká zajímavost. Ve větších městech nakupujeme. Kolem poledne obědváme většinou chleba a odpočíváme. Následuje další jízda, při které děti spí. Kolem čtvrté hodiny hledáme místo na stanování. Hledáme místo, kde nejsou v blízkosti domy či silnice, ale spát přímo u cyklostezky nám nevadí. V červnu jezdí na cyklostezce jen aktivní senioři a Ti jsou po čtvrté hodině většinou už v penzionech. Po nalezení vhodného místa stavíme stan, vaříme večeři a přebalujeme. Zatímco Eva děti ve stanu uspává zpěvem, já balím a přebaluji, abychom mohli ráno co nejrychleji vyjet. Vydávám se také k řece a peru pleny.

V neděli se nám podařilo dostat se do místního evangelického kostela, ale byli jsme zklamáni nízkou účastí. Přeci jen jsme v Německu čekali od lidové církve více. Naopak velmi mile nás překvapil volně přístupný kohoutek bratrů katolíků. Neustálé shánění vody v tropických vedrech nás vcelku vytěžovalo. Nakonec se
nám však podařilo objevit, že na malých hřbitovech je vždy pitná voda volně přístupná. Od té doby byl problém s vodou vyřešen.

V Polsku na cyklostezce Odra-Nisa: Některé polské cesty doslova lákaly ke hraní. Bohužel písek obsahoval i nemalé procento prašného humusu.V Polsku na cyklostezce Odra-Nisa: Některé polské cesty doslova lákaly ke hraní. Bohužel písek obsahoval i nemalé procento prašného humusu.

Velkým zážitkem byla pro nás cesta Polskem, kam jsme se vydali kvůli větší zalesněnosti. Stínu tam o mnoho více nebylo, zato jsme se ocitli v úplně jiném světě. Cesty, stavby a chování lidí připomínalo spíše východní než střední Evropu. Nezapomeneme na to, kdy jsme kola tlačili cestou z kopce, protože tak hluboko zapadala do písku...

Vzhledem k časové tísni jsme posledních pár desítek kilometrů k moři absolvovali vlakem. Moře jsme si užili a až na mírně nepříjemnou noc v kempu všechno klaplo.

Idilka u baltského mořeIdilka u baltského moře

Cestu zpět jsme absolvovali vlakem a to pouze regionálními vlaky, abychom mohli použít jízdenku Schönes-Wochenende-Ticket . Po dvanácti hodinách jízdy jsme se ocitli v Rychnově u Jablonce nad Nisou, odkud to bylo domů jen kousek...


kategorie: cyklistika